Zoubky, zoubky, pročpak se schováváte?

Dneska jsme vyrazili s Jiříkem k zubaři. Opožděně na prohlídku v 18 měsících. Výprava to byla obrovská. Byli jsme objednáni až na půl 5 odpoledne. Všechno jsem nachystala, o půl 4 vytáhla Jiříka z postýlky (dneska měl nějaké spací odpolende), dala mu ještě před odchodem banán a jelo se k paní zubařce.

Houk či nehouk? ... Hog

Rozhodla jsem se, po velmi dlouhé době asi už definitivně. Straším už dobře 5 let někde, kde bych už asi strašit neměla. Pořád jsem tak nějak doufala, že to bude lepší, že se do toho zas dostanu, že třeba najdu místečko, kde se uplatnit. Ale nakonec jsem zjistila, že důvodů pro "odejít" je čím dál víc a ty pro "zůstat" se naopak vůbec nechtějí rozrůstat. I když včera .... ale k tomu až později.

Mocná nemocná nebo nemocná nemocná?

Tak jsem se včera probudila a hned jsem radši zase usnula. Zjistila jsem totiž, že když mám 38,5 , tak že se světem kolem není vůbec žádná zábava. Točí se nějak moc rychle, uhýbá vám pod nohama a ještě navíc vám staví do cesty všechno, co má zrovna po ruce. Ať už jsou to židle, koberce, futra nebo třeba jen papíry, všechno dokáže navíc zvětšit do rozměrů přesně takových, že se přes to přerazíte.

Nahluchlá, ale "svěží" .... stěží!

Dneska jsem se rozhodla, že budu bojovat za uvedení rýmy mimo zákon (mimo jiné, neznáte kratší slovo pro opak legalizace? Odlegalizování?). Nebaví mě slyšet jen polovinu toho, co mi ostatní řeknou. Když jsem studovala speciální pedagogiku, přišla jsem na to, že hluchota by pro mne byla asi nejhorším možným postižením vůbec. Nejen, že neslyším ostatní, mám pocit, že i myšlenky mi běhají někde povenku a ke mě se dostávají jaksi ztuha.

Honorka zasahuje poprvé

Dobře, dobře, přemluvili jste mě, a nedalo to vlastně moc zabrat. Mám tedy taky svůj blog a těším se, že mě možná, za pár měsíců či let, někdo objeví a řekne, že jsem skrytý talent. Že umím psát tak skvěle a jedinečně, že beze mne žádný vydavatel prostě nemůže přežít. A nabídky se jen pohrnou .... crrrr ..... nojo, dobře, už vstávám, mami :D